Fenoménem posledních desetiletí je v Evropě kromě klimatických a geopolitických změn také zvyšování průměrného věku populace, tedy její stárnutí. Místní samosprávy proto musí řešit problém, jak vyřešit péči o seniorskou populaci, jejíž příslušníci jsou často odkázáni na pomoc druhých. Zároveň ovšem řeší fakt, že vlivem migrace, stěhování a nekoordinace s developery často chybějí kapacity předškolního školství, to znamená péči o děti do 6 let.
Ve Skandinávii před časem vznikl zákon o sociálních službách, který umožňuje místním samosprávám převzít i část zdravotních služeb, tedy pečovat i o zdraví občanů v zařízeních, které pod obce spadají. Zároveň pilotují možnosti, jak spojit tyto domovy s prostory, kde si hrají a vzdělávají se malé děti – což má pozitivní dopad na obě skupiny obyvatel. Senioři jsou více aktivní díky dětem kolem nich a děti se učí vycházet a chovat se důstojně ke starším lidem.
Ostatně příklady lze nalézt i u nás – jedno z podobných zařízení otevřelo v Praze již v roce 2014. Hnutí STAN podporuje 
tuto myšlenku spojování a mezigenerační spolupráce, ať už se jedná o společné prostory nebo náplň času, např. nabídkou seniorům, aby se stali „náhradními babičkami“ nejmladší generaci.
K tomuto tématu se vrátíme v některém z dalších příspěvků, podíváme se na vzájemné obohacování o něco starších, tedy školních dětí a seniorů.
